Nejčastější otázky týkající se výběru a výchovy štěňátka:
1.) Jak vybrat toho nejlepšího?
V posledních letech se čím dál častěji setkáváme s nešťastnými psy i jejich majiteli...
Nejzákladnější chybou bývá volba psího parťáka na základě líbivého exteriéru. Lidé se často nechají okouzlit impozantním nasvalením, velkým vzrůstem či netradičním zbarvením. Nadšení převládne zdravý rozum a člověk si bez hlubšího rozmyslu domů přiveze kouzelné štěňátko, které si ho prostřednictvím líbivých fotek na internetu doslova omotalo kolem prstu. Z roztomilého štěňátka však během několika málo měsíců vyroste psí puberťák. V ten okamžik si člověk uvědomí, že vše není a nebude tak snové jak se zdálo. Každé plemeno má své potřeby a ne každý člověk je schopný je danému zvířeti poskytnout. Pokud uvažujete o koupi či adopci pejska, zajímejte se v první řadě o jeho povahu. Čtěte, čtěte, čtěte. Dojeďte se podívat na místní cvičák či výstavu psů, kde vybrané plemeno uvidíte v reálu. Kontaktujte majitele a chovatele vámi vybraného plemene a mluvte s nimi. Snažte se získat co nejreálnější a komplexní obraz o plemeni. Buďte zodpovědní, je to rozhodnutí na dalších 13 i více let.
2.) Psa s průkazem původu nebo bez? Vždyť my nebudeme chodit na výstavy... Aneb nebuďme krátkozrací.
Tyto dva nesmiřitelné tábory mají a vždy budou mít své zastánce. V první řadě je třeba si realisticky uvědomit, že chov psů bez průkazu původu, který člověk označuje nějakou plemennou příslušností (např. labradorský retrívr bez PP) je chov, který člověk založil na jedincích, kteří z nějakého důvodu nebyli zařazeni do řízeného chovu, nebo z něj byli přímo vyloučeni. Důvodů může být hned několik: exteriérový (nestandardní zbarvení, nesprávný vzrůst aj.), povahový (extrémní bázlivost či agresivita) nebo zdravotní (chybějící zuby, vysoký stupeň dysplazie loketních či kyčelních kloubů, dědičné oční či srdeční vady aj.). Tato zvířata každopádně nesplňují některý bod/body plemenného standardu a další produkce štěňat je jen výsledkem lidské neznalosti či ješitnosti.
A protože je jednoduché obelhat člověka, který chovu nerozumí i zde dochází k častému obelhávání zájemců. A jaké jsou ty nejčastější lži, které prodejci stále používají:
- štěňátko nemá průkaz původu, protože se nám nechtělo jezdit po výstavách (nezapomínejte na výše uvedené reálné důvody, proč zvíře nebylo připuštěno do řízeného chovu, výmluva na nedostatek času je skutečně úsměvná)
- štěňátko nemá průkaz původu, protože se jich narodilo moc, protože se narodilo poslední, protože bylo nejmenší z vrhu, protože má nestandardní zbarvení,... PO ŘÁDNĚ UCHOVNĚNÝCH RODIČÍCH DOSTÁVAJÍ PRŮKAZ PŮVODU VŠECHNA ŠTĚŇÁTKA - bez ohledu na počet, pořadí narození, velikost, barvu,... !!!
Ani průkaz původu však není záručním listem pro zdraví, ale pouze jeho předpokladem. Přestože jsou v řízeném chovu dále využíváni jen jedinci odpovídající plemennému standardu po stránce exteriérové, povahové i zdravotní, stát se může cokoliv... Samozřejmě i zde hraje nemalou roli etika konkrétního chovatele. V případě, že se chcete vrhnout do kynologického světa (sportovního či výstavního) určitě nezavrhujte ani možnost adopce pejska. Vždyť v útulcích čeká tolik nešťastných psích parťáků, kteří jsou připraveni vám dělat radost 365 dní v roce. Ve většině útulků je o psy dobře materiálně postaráno, ale každému z nich chybí milovaná smečka, která by byla jen jeho.
3.) Máme doma štěňátko, co teď?
Před samotným příchodem psího parťáka byste měli mít připravenou výbavu. V první řadě:
- pelíšek (v případě venkovního ustájení kotec se zateplenou boudou), který bude jeho nejmilejším místem. Místem bezpečí, klidu, odpočinku, kde ho nebudou nepřetržitě rušit děti či návštěvy.
Dále:
- 2 misky, na krmivo a vodu (nerezové či keramické, které se nedají sežrat a naopak se dají dobře mýt)
- granule, popř. maso (krmnou dávku v dostatečném množství, na kterou je štěně zvyklé od chovatele, abyste mu nezpůsobili zažívací potíže hned v prvních dnech)
- první obojek (vzhledem k rychlému růstu ideálně nastavitelný)
- vodítko (cca 1,5 m dlouhé z pohodlného neřezavého materiálu)
- hračky (opatrně s jejich výběrem, aby po demolici nedošlo k sežrání jejich částí)
- zásobník se sáčky na exkrementy (protože není nic horšího než pejskař obtěžující své okolí)
Když už máme štěňátko doma, čekají nás dva zásadní kroky. Prvním je návštěva veterinárního lékaře, který dokončí vakcinační schéma a seznámí vás s dalšími základy preventivní péče o psa ve štěněcím i dospělém věku.
Druhým krokem je trénink základní ovladatelnosti a poslušnosti psů, protože ovladatelná by měla být čivava stejně tak, jako doga. Trénink neodkládejte, je vhodné začít již ve třech měsících. Bohužel někteří majitelé tento krok nesmyslně odkládají a o konzultaci požádají až když je psovi více než rok, dva a objeví se problém. Vůbec nebo špatně nastavená pravidla, v kombinaci s minimální socializací často vyústí ve vzájemné neporozumění. Není to o přísnosti, je to o porozumění a důslednosti.
Nebojte se a přijďte mezi nás. Podrobné informace o termínech našich kurzů najdete v rubrice Tréninky pro veřejnost.
